Správný dýmkový tabák

Dnes žijeme ve zlaté době kouření dýmek. Dobře organizovaný odborný ob­chod nabízí množství dýmkových tabáků ve všech úpravách a v různých smě­sích. K tomu přichází ještě nekonečná řada různých značek tabáku, které jsou pečlivě voleny a odpovídají téměř každé chuti.

Ale právě zde leží problém mnoha kuřáků. Při představování nového druhu ta­báku bijí do očí především slova „příjemný, studený kouř, pečlivý výběr" případ­ně další podobné atributy, takže bychom si skoro mohli myslet, že všechny ta­báky chutnají stejně. Avšak skutečnost je jiná a pojmy jako „Latakia" nebo „Cake cut" zmatou kupujícího ještě více. K tomu, abychom zvolili vhodný tabák pomů­že, když budeme něco málo vědět o tabákových rostlinách, o tom, co vlastně do našich dýmek dáváme.

Tabák je stejně jako rajče nebo brambor jednoletou lilkovitou bylinou. Na po­čest Jeana Nicota, který údajně přivezl tyto rostliny do Francie, dali jí botanici jméno Nicotiana. Z asi šesti druhů těchto rostlin je nejdůležitější Nicotiana taba-cum, která dodává hlavni část cigaretového, doutníkového a dýmkového tabá­ku.

Tabák je citlivá, náročná rostlina, která prospívá jen v přiměřeně teplých pod-nebních oblastech. Potřebuje hlubokou, výživnou půdu a především hodně vo­dy. Dnes se pěstuje tabák ve více než 100 zemích. Světově největší pěstitel s e-normní vlastní spotřebou je Čína, následována USA, Indií, Brazílií a Indonézií. Výsev tabáku probíhá na záhonech - je to těžký úkol při nepatrné velikosti semen (cca 12 000 jich váží jeden gram). Po zhruba čtyři týdny jsou malé rostlinky pě­stovány pod foliemi, po dalších čtyřech týdnech nastává pěstování na poli. Až do sklizně jsou nutné různé práce. Doba sklizně se řídí požadovanou zralostí, kte­rá je přirozeně závislá na klimatu a druhu tabáku. Zatímco se tabák pro doutní­ky sklízí krátce před plnou zralostí, nechává se tabák pro dýmky plně vyzrát.

Sušení a fermentace

Stejně jako má pro konečné kuřácké vlastnosti dýmky rozhodující význam su­šení briarového dřeva, tak má na chuť a aroma tabáku, kterým plníme hlavičku dýmky veliký vliv sušení a fermentační proces. Při sušení tabáku jsou podle kraje a druhu tabáku používány různé metody:

1)   Sušení na vzduchu (Air curing). Při přírodním sušení vzduchem jsou listy ta­báku zavěšeny jeden až dva měsíce v dobře větraných kůlnách a sušeny čer­stvým vzduchem. Touto metodou jsou sušeny cigaretové tabáky, Burley a tmavé tabáky.

2) Sušení horkým vzduchem (Flue curing), Zde je proces sušení urychlován tím, že se teplota sušících kůlen zahřívá horkým vzduchem. Vedle úspory času není při tom tak silně odbouráván přírodní listový cukr. Tímto postupem se získávají nejčastěji světlé tabáky, např. Virginia.

3) Sušení nad ohněm (Fire curing). Při této tradiční metodě jsou listy sušeny nad otevřeným ohněm. Metoda je používána u amerického Kentucky a u Latakie.

4) Sušení na slunci (Sun curing). Sušení na slunci je specialitou orientálních ta­báků.

Po sušení jsou tabákové listy ukládány k důležité fázi zrání. Tmavé a orientální tabáky prodělávají nyní fermentaci, světlé tabáky jen jednoduché stárnutí. Teprve v tomto stadiu začínají listy získávat své charakteristické aroma. Při fer­mentaci jsou odbourávány nežádoucí látky, např. bílkoviny, jsou odstraněny po­slední zbytky cukrů a chlorofylu a snížen obsah nikotinu.

Od pěstitele do továrny

Jakost a charakteristika surového tabáku je stejně jako u vína rozdílná v kaž­dém roku sklizně. Nákupčí tabákových továren v Evropě a USA jsou proto téměř celý rok na cestách, aby nakoupili odpovídající druhy a jakostní třídy. Často jsou odpovídající volby zajišťovány smlouvami, především v USA jsou však nákupy prováděny na aukcích. Aby tabákové továrny udržely chuť a kvalitu svých pro­duktů na stejné úrovni, musí po každé sklizni měnit složení svých směsí a tedy ta­ké své nákupy.

Jak se s nakoupeným surovým tabákem dále nakládá, to Je již další obsáhlá
kapitola.

Fritz Sommer
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.