Dýmky z mořské pěny

Meerschaum, mořská pěna, sepiolit, hydratovaný křemičitan hořečnatý, meršán, to jsou názvy které skrývají ten samý nerost.
Nerost sepiolit byl objeven geologem E.F. Glockerem roku 1847. Vzhledem připomíná sepiovou kost a je lehký a porézní. Po vytěžení je měkký, ale vlivem slunečního záření se vytvrzuje. Jeho charakteristickou vlastností je rychlá absobce vody.
Většina „mořské pěny“ pochází z Malé Asie, zejména z oblasti tureckého města Eskisehire. Říká se, že v okolí Eskisehire je asi 4000 kolmých štol, rozbíhajících se do mnohakilometrových chodeb. Menší ložiska byla nalezena i mimo tuto oblast např. v Řecku v okolí Théb a na ostrovech Euboea a Samos, v Itálii v oblasti Vitipenu, Val Passiria, Val di Vizze, a Alto Adige, ve Francii, Španělsku, Maroku. Ložiska jsou také v Tanzánii (tamní „pěna“ je geologicky mladší a silně znečištěná). Je zajímavé, že i malé ložisko bylo objeveno i u nás u Moravského Krumlova. Ložiska jsou i ve Spojených státech v Pensylvánii, Jižní Karolíně a Utahu.
Nejplepší „mořská pěna na výrobu dýmek se nachází ale v Turecku. Tradičně bylo největší zpracování merschaumu ve Vídni kde kolem roku 1870 bylo okolo 200 firem. V té době platilo, že všechny dýmky z „mořské pěny mají mít náustky z baltského jantaru. Nicméně asi první dýmka z evropského meršánu byla vyrobena v Maďarsku. Zákazem vývozu surového meršánu z Turecka v 70. letech minulého století, tradiční výroby zanikly, ale naopak domácí turecká produkce výrazně vzrostla.
Na trhu se můžeme setkat kromě dýmek vyrobených z bloku „mořské pěny“ řezbou, také s dýmkami vyrobenými z lisovaného merschaumu. Je to vlastně nekvalitní (znečištěný) meršán a odpad z vlastní výroby dýmek, který se rozemele, pročistí, vybělí, a z přidáním křemičitanu draselného a solí draslíku se vaří. Potom se lisuje přímo do tvaru dýmky. Tyto dýmky se vyznačují především nízkou cenou a zcela jinými vlastnostmi. Neabsorbují vlhkost, špatně, nebo vůbec se nebarví a kouření z nich spíše připomíná kouření z porcelánky nebo hliněnky. Než byl pro výrobu dýmek zaveden briár, byla hlína a „mořská pěna“ základním materiálem pro výrobu dýmek.
Při kouření meršánové dýmky řezané z bloku přírodního meršánu dochází k absopci tekutých zplodin a k žádoucímu zabarvovaní, které od žluté barvy postupně přechází v medově hnědou po hnědou až po hnědočernou.
Na trhu se objevují dýmky řezané z bloků meršánu na povrchu zabarvené do lehce okrova, vnitřek je ovšem čistě bílý. Tyto dýmky jsou ošetřeny včelím voskem a nejsou tolik náchylné k mapám z potu a otiskům prstů, které u čistě bílých dýmek mohou vznikat z potu a mastnoty rukou při držení dýmky. Pot a mastnota zabraňují rovnoměrnému zbarvení. Staré doporučení pro kouření dýmky bylo držet dýmku v ruce s bavlněnou rukavicí. Dlužno podotknout, že toto doporučení platí stále, pokud chceme mít krásně zakouřenou a rovnoměrně zabarvenou dýmku.
 
mersanove-dymky