Výroba vlastní briarové dýmky od úplného začátku patří mezi nejzajímavější zkušennosti byť jen trochu zručného kuřáka dýmky. Na rozdíl od práce s hobby blokem, který má již vyvrtanou tabákovou komoru i kouřový kanálek, zde výrobce začíná pouze s kusem briaru a surovým náustkovým materiálem. Každý krok, od návrhu tvaru přes vrtání až po výrobu náustku, ovlivňuje nejen vzhled dýmky, ale také její celkové vlastnosti.
Základem kvalitní dýmky je briar, tedy kořenová bulva vřesovce stromovitého (Erica arborea). Tento materiál si získal oblibu díky své mimořádné odolnosti vůči vysokým teplotám, nízké hmotnosti a schopnosti absorbovat část vlhkosti vznikající při kouření. Briar se zpracovává do různých forem. Výrobci nejčastěji používají takzvané plateaux, tedy přířezy z vnější části bulvy s charakteristickou přírodní hranou, nebo ebauchony, které pocházejí z její vnitřní části. Oba typy mohou posloužit k výrobě špičkové dýmky, ale plateaux bývá ceněno zejména pro výraznější kresbu dřeva.
Než se briar poprvé dotkne nástroje, je vhodné rozhodnout o budoucím tvaru dýmky. Začátečníkům se doporučuje klasický billiard, který odpouští drobné nepřesnosti a umožňuje soustředit se na správnou konstrukci. Zkušenější výrobci často nechávají výsledný tvar ovlivnit samotným kusem briaru, jeho kresbou nebo případnými vadami materiálu. Začína se tedy nákresem budoucího tvaru dýmky na blok a jeho vyřezání ideálně na pásové pile.
Za nejdůležitější část celé výroby bývá považováno vrtání. Nejprve je třeba vyvrtat tabákovou komoru. Její průměr a hloubka ovlivňují objem tabáku i charakter kouření. Stejně důležité je následné vrtání kouřového kanálku. Ten musí ústit přesně do nejnižšího bodu tabákové komory. Pokud je navrtán příliš vysoko, bude v dýmce zůstávat nespálený tabák a kondenzát. Nepřesnost několika desetin milimetru může výrazně ovlivnit výsledné vlastnosti dýmky. Právě proto bývá vrtání považováno za jednu z nejnáročnějších operací, kterou musí výrobce zvládnout. K vyvrtání tabákové komory je ideální použít soustruh, nebo stojanovou vrtačku.
Po dokončení vrtání následuje vytvoření otvoru pro čep, který spojuje hlavičku s náustkem. V této fázi již vzniká základ konstrukce celé dýmky. Teprve poté přichází na řadu hrubé tvarování. Pomocí brusky s bočním kotoučem, nebo rašplí, pilníků a brusných papírů od hrubé až po jemnou zrnitost se z původně hranatého přířezu postupně stává budoucí dýmka. Během tvarování se začíná objevovat kresba briaru a výrobce může upravovat proporce tak, aby co nejlépe vynikla.
Samostatnou kapitolou je výroba náustku. Zatímco mnoho hobby výrobců používá hotové náustky, které mají již základní tvar, kouřový kanálek a je potřeba je osadit teflonovým čepem, tvarově dopracovat a spasovat s krčkem dýmky, ručně vyráběné dýmky bývají osazeny náustky zhotovenými ze surových ebonitových nebo akrylových tyčí. Tady je výroba náročnější o vyvrtání kouřového kanálku a zformování do výsledého tvaru včetně skusu. Na druhou stranu je výrazně větší prostor pro kreativitu výrobce.
Když jsou hlavička i náustek dokončeny, přichází čas na finální broušení. Postupuje se od hrubších zrnitostí až po velmi jemné brusné papíry. Každý krok odhaluje další detaily kresby briaru a zároveň odstraňuje drobné stopy po nástrojích. Teprve dokonale vybroušený povrch je připraven na moření.
Moření může mít mnoho podob. Někteří výrobci dávají přednost přírodnímu vzhledu a briar ponechávají téměř bez zabarvení. Jiní využívají kontrastní moření, které zvýrazní kresbu typu flame grain nebo birdseye. Po zaschnutí mořidla se povrch leští a následně voskuje karnaubským voskem, který dodává dýmce lesk a zároveň chrání povrch dřeva.
První vlastnoručně vyrobená dýmka bývá především školou trpělivosti. I drobná chyba při vrtání nebo tvarování může znamenat nutnost změnit původní návrh. Právě tato práce však umožňuje pochopit konstrukci kvalitních dýmek mnohem lépe než pouhé kouření. Každý kus briaru je originál a každá ručně vyrobená dýmka tak nese jedinečný rukopis svého tvůrce. Výroba od surového přířezu až po hotový náustek představuje nejvyšší úroveň dýmkařského řemesla a zároveň jednu z nejuspokojivějších cest, jak vytvořit skutečně osobitou dýmku.
