Výrobci dýmek v Roskilde

Roskilde
Podle legend byl vzorem pro pojmenování tohoto města král Roar, který žil zhruba v 6. století. O 300 let později pak na tomto místě postavil dánský král Harald I. kostel a královské sídlo.

Nejznámější stavbou Roskilde je katedrála (obrázek na předchozí straně – str. 99), jež byla postavena během 12. a 13. století a stojí na místě původního kostela vystaveného králem Haraldem. V té době bylo Roskilde největším a také nejdůležitějším městem v Dánsku a stalo se proto tradičním pohřebním místem dánských králů a královen.

Roskilde navíc hraje důležitou roli v historii, co se týče propojení Dánska a Švédska. Po mnohá staletí spolu tyto dvě sousední země vedly války. Poslední z nich se odehrála v 17. století a veškeré boje ustaly až po podepsání mírové smlouvy v Roskilde v roce 1658. Hranice, které stanovila smlouva, platí jen s drobnými změnami až dodnes.

V oblasti kolem Roskilde žilo pět výrobců dýmek, jeden z nich nás ale bohužel v roce 2004 opustil. Jen jeden z výrobců ale žije přímo v Roskilde, ostatní totiž bydlí ve vesnicích okolo města.


Peter Heding
Vědec, jenž se stal výrobcem dýmek

Když jeden z nejmladších vědců ze Steno Diabetes Center v dánském městě Gentofte bez jakéhokoliv předchozího upozornění náhle podá výpověď, je to pro jeho kolegy jistě obrovské překvapení. To, že někdo tak náhle odejde z výborně placeného zaměstnání, které navíc slibuje možnosti skvělého kariérního růstu, bylo jistě dost neobvyklé. Překvapení všech vzrostlo ještě o to víc, když se dozvěděli, že se onen člověk chystá zahodit svůj veškerý výzkum proto, aby se mohl začít věnovat výrobě dýmek. Jméno zmíněného mladého vědce je Peter Heding.

Peter Heding se narodil v Copenhagenu roku 1971. Když odmaturoval, šel dál studovat a několik let se věnoval studiu ekonomie, zatímco si vydělával prací v jedné elektronické společnosti. V roce 1995 se pak vrátil na univerzitu v Copenhagenu, aby se opět naplno věnoval studiu biologie. O šest let později získal stipendium a začal pracovat jako vědec ve Steno Diabetes Center, kde získal práci na plný úvazek. Ve stejnou dobu také pracoval na svém doktorátu, který nakonec získal v roce 2005. V tu dobu ale objevil něco, co ho zaujalo ještě mnohem víc než věda.

Inspirován programem v televizi
Peter vždy snil o nějakém řemesle, kde by mohl uplatnit svou kreativitu. V roce 2003 náhodou uviděl v televizi rozhovor s Anne Julie a byl naprosto uchvácen všemi krásnými věcmi, které dokáže vyrobit z kusu briaru. To bylo přesně to, po čem toužil – kombinace funkčnosti a krásy. Blízko Peterova bydliště se nacházela dílna Toma Eltanga, a tak se v ní jednou Peter po cestě domů z práce zastavil a pořídil si několik kusů briaru. Když byl doma, začal pracovat s jednoduchým nářadím, jež měl k dispozici, zejména to byl pilník a nůž. Vždy pozdě večer si pak vyšetřil nějaký ten čas, který mohl strávit zdokonalováním svého nového koníčku, přičemž hlavním prostorem pro jeho realizaci se stala kuchyňská podlaha.

Když Peter vyrobil dvě dýmkové hlavičky, vzal je ukázat Tomovi. Hlavičky nebyly vyvrtané a neměly žádné náustky, i tak byl ale Tom uchvácen tím, co viděl. Ve skutečnosti byl uchvácen tak moc, že pozval Petera do své dílny, aby mu poradil, jak má pokračovat. Peter rád přijal jeho pozvání a od té doby se stal jeho pravidelným návštěvníkem.

Dýmky Petera Hedinga na výstavě v Chicagu
V roce 2005 nabyl Tom přesvědčení, že už nastal ten pravý čas ukázat Peterovy dýmky širší veřejnosti, a proto vzal několik jeho výrobků na výstavu dýmek v Chicagu. Peter čekal na Tomův návrat s velkou zvědavostí a vzrušením. Jak byly jeho dýmky přijaty? Koupil si někdo nějaký z jeho produktů? Musela to být obrovská úleva, když se dozvěděl, že se na výstavě prodaly všechny jeho dýmky. O rok později se pak úspěch opakoval a to donutilo Petera přemýšlet nad tím, že by si možná mohl vydělávat na živobytí výrobou dýmek. O další rok později pak Peter udělal konečné rozhodnutí.

Z Copenhagenu do Englerup
V ten samý rok, kdy Peterovy dýmky sklidily úspěch v Chicagu, se Peter se svou rodinou přestěhoval z Copenhagenu do malé vesnice jménem Englerup, jež stojí nedaleko města Roskilde. Je to kouzelná malá vesnička se spoustou starých domů, z nichž má několik dokonce ještě doškovou střechu. Peterův dům je sice nový, je ale navržen tak, aby mezi staré domy dobře zapadl. Když si pořizovali pozemek ve vesnici, stál na něm starý kurník, ale nebyl už zrovna v nejlepším stavu. Jeho střecha se navíc propadala. Peter starý kurník opravil a udělal z něj krásnou pohodlnou dílnu.

Když jsem si vyslechl Peterův příběh ohledně jeho práce a kariéry, musel jsem se ho zeptat: „Nebylo pro tebe těžké vzdát se tak dobře placeného místa vědce ve prospěch nejisté budoucnosti jako výrobce dýmek?“ Z Peterovy odpovědi jsem vyrozuměl, že to až tak těžké nebylo. Hodně dlouho bylo jeho největším přáním stát se výrobcem dýmek, a když se mu naskytla příležitost, musel ji využít. Je také nade vše jasné, že svou práci miluje. Nejraději pracuje sám a pro jeho rodinu je určitě velkou výhodou, že může pracovat z domu. Jeho žena je totiž doktorka, a tak se někdy stane, že ji zavolají do práce i v noci, a protože mají tři malé děti, hodí se, že se o ně Peter může po škole postarat.

Dýmka s diamantem
V Peterově dílně není moc přístrojů, což naznačuje, že práce na dýmkách jsou převážně ruční. Peter má přístroj na pískování, dále vrták, který většinou používá na rustikaci, soustruh a potom také lešticí přístroj, ale to je vše.

Peter nejčastěji používá italský kořen vřesovce a na výrobu náustků si zase objednává ebonit z Německa. Na zdobení svých výrobků pak někdy používá bambus, roh, slonovinu a nejrůznější druhy exotických dřevin. Jeho dýmky jsou hladké, rustikální nebo pískované. Pískování Peter provádí vždy v dílně Toma Eltanga. Existují čtyři stupně jakosti dýmek Heding: bronzová jakost, stříbrná, zlatá a diamantová. Toto označení je umístěné nad známkou Heding Denmark ve formě tečky. Na dýmce té nejvyšší kvality se dává malý zirkoniový diamant. Nejvíce se Peterovy výrobky prodávají na trzích ve Spojených státech, v Rusku a v Číně, ale nalézt je můžeme i v několika dalších zemích.

Peter má svůj vlastní styl, ale samozřejmě, že se inspiruje i u jiných umělců. V této souvislosti zmiňuje především Toma Eltanga, svého učitele a mentora, a dále pak Teddyho Knudsena, Kenta Rasmussena a Bo Nordha. Peter neustále dostává nové a nové nápady a sám říká, že na vyrábění dýmek je jedna úžasná věc – a sice ta, že když máte nějaký nový nápad, můžete jej téměř okamžitě realizovat. „Tohle je například hodně odlišné od mé předchozí práce,“ dodává ještě Peter. „Tam jsem musel na výsledky někdy čekat i několik let.“

Vášnivý rybář
Petera jsem navštívil v roce 2008 a po několika hodinách strávených v Peterově dílně jsme šli na zahradu za jeho domem. Z terasy je možné v dáli zahlédnout zářivé jezero Isefjorden. „Je tam spoustu pstruhů,“ říká Peter. Rybaření jej totiž nesmírně baví a několikrát se dokonce i zúčastnil rybářských výprav po severních částech Švédska a Norska. Teď Peter doufá, že jeho synové (všechny jeho tři děti jsou chlapci) budou mít rádi rybaření stejně jako on. Když potom vyrostou, bude je Peter moct vzít na jednu z těchto dobrodružných výprav. A co může být lepšího než sedět na břehu jezera rozprostírajícího se na úpatí severních hor, čekat, až se na vaši návnadu chytí ryba, spokojeně kouřit dýmku a po boku mít své syny?


Kjeld Sørensen
Dýmky Red Hat

V severní části největšího dánského ostrova, Zealand, se nachází dýmkový klub Sydsjællands Pibelang, který je známý spíš pod názvem The Red Bowlers (červené buřinky z ang.). V klubu se často pořádají soutěže v pomalém kouření dýmky. Není vůbec těžké rozeznat členy klubu, všichni totiž nosí zářivě červené buřinky. Jedním z členů je i výrobce dýmek Kjeld Sørensen.

Kjeld Sørensen (narozený roku 1951) začal ve svých 18 studovat ekonomii na univerzitě Århus. Mnoho jeho přátel bylo zapálenými kuřáky dýmek, a tak se i on postupně začal zajímat o dýmky a o tabák. Tento zájem ho drží dodnes. Když pak Kjeld dokončil školu, začal pracovat jako ekonom a této kariéře se věnoval celých 25 let. Posledních několik let vlastnil se svými přáteli firmu, kterou v roce 2003 prodali se slušným ziskem. Kjeld měl pocit, že by se teď rád věnoval něčemu docela jinému a pomoc při hledání odpovědi na otázku jeho další kariéry mu ležela přímo u nohou.

Dýmky Red Hat

Kjeld řekl svému bratrovi Svenovi, že si není celkem jistý, co by chtěl dál dělat. Sven věděl, že Tom Eltang shání někoho do své dílny na opravy, řekl mu tedy: „Proč nezkusíš tohle místo?“ Kjeld se tedy vydal za Tomem, seznámili se, zjistili, že spolu výborně vychází, a Kjeld tak začal u Toma téměř okamžitě pracovat. V tu samou dobu si postavil svou vlastní dílnu v garáži svého domu v Roskilde a začal tam vyrábět své vlastní dýmky. Po nějaké době přinesl své výrobky ukázat Tomovi a ten mu dal mnoho cenných a užitečných rad, jak má pokračovat. Tom byl očividně s Kjeldovou prací spokojen, protože mu v roce 2005 navrhl, aby s ním jel na výstavu dýmek do Chicaga a představil tam světu své dýmky. Kjeld váhal, zda má jeho pozvání přijmout – dýmky vyráběl jen pouhé dva roky a určitě nepatří mezi typy lidí, kteří touží po slávě – ale Tom umí být hodně přesvědčivý. A Kjeldovi bylo samozřejmě jasné, že pokud chce, aby si někdo kupoval jeho dýmky, musí se o nich široká veřejnost nejdříve dozvědět. Rozhodl se tedy, že na výstavu pojede.

Pro neznámého výrobce dýmek není vůbec lehké zúčastnit se velké výstavy se stovkami jiných výrobců, kde jsou sály plné stolů s těmi nejlepšími dýmkami. Na tak velké akci se může snadno stát, že se ztratíte v davu. V tuto chvíli přišla na scénu červená buřinka a Kjeldův bratr Sven v tuto chvíli sehrál ještě jednu důležitou roli.

Sven žije v Næstved, což je vesnice, kde sídlí klub The Red Bowlers, a on sám je jeho členem. Přesvědčil Kjelda, aby se také stal členem, i když žije poměrně daleko. A symbolem tohoto klubu je, jak už bylo řečeno dříve, červená buřinka. Kjeld věděl, jak taková červená buřinka může zaujmout něčí pozornost, a to i ve velkém davu. Rozhodl se proto, že si tento speciální klobouk vezme na výstavu v Chicagu. Kjeld se také rozhodl, že své dýmky bude nazývat dýmky Red Hat.

Kjeld i jeho dýmky byli na výstavě velmi dobře přijati, většina dýmek se prodala a ostatní si zakoupili obchodníci. Kjeld se domnívá, že červená buřinka sehrála významnou roli. Když si lidé prohlíželi jeho dýmky na stole, podívali se zvědavě i na jeho podezřelý klobouk a tak vznikl přirozeným způsobem kontakt mezi ním a návštěvníky výstavy. Po této první cestě do Chicaga se už Kjeld výstavy účastnil pravidelně každý rok.

Hladké a pískované dýmky

Dýmky Red Hat seženete v hladkém i pískovaném dokončení. Pískování přitom Kjeld provádí v dílně Toma Eltanga. U hladkých dýmek nekytuje, a pokud se na povrchu dřeva objeví malá tečka, nechá ji tam. Pokud je ale teček hodně, je dýmka určená k pískování. Materiál použitý na náustky se různí podle konečné ceny dýmky; ty nejdražší kousky mají ručně vyráběné náustky z ebonitu, zatímco ty levnější mohou mít náustky z akrylu. Dýmky jsou označeny symbolem s červenou buřinkou a jménem Kjeld umístěným pod tímto symbolem. Dýmky se nijak netřídí podle své kvality, každá z nich se však oceňuje zvlášť. Dýmky Red Hat se prodávají především ve Spojených státech, Itálii, v Německu a v Číně.

Dobrý kuřák – ve všech směrech

Kjeld je nejen výborným výrobcem dýmek, ale je i dobrý v jejich používání. Klub Red Bowlers má jedny z nejlepších týmů v pomalém kouření v Dánsku a Kjeld je vždy jejich členem. Vyhrál už několik týmových cen a párkrát byl oceněn i sám za sebe v soutěžích jednotlivců. Na některých soutěžích se mu povedlo kouřit dýmku téměř dvě hodiny, ale jeho cílem je překonat tuto dvouhodinovou hranici. Tato fakta alespoň výborně dokazují, že Kjeld moc dobře ví, jak by měl být vyroben dobrý „kuřák“ a můžete si být jistí, že dýmky Red Hat takové určitě jsou.

Pokračování....

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.