Hliněné dýmky patří k nejstarším kuřáckým nástrojům v Evropě. Jejich výroba má kořeny hluboko v 16. století, kdy se tabák začal rychle šířit z Nového světa, a právě hlína byla první materiál, který umožnil levnou, dostupnou a masovou výrobu. Dnes jsou hliněné dýmky spojovány nejen s historií, ale i s ručním řemeslem, návratem k tradici a specifickým, velmi čistým kouřem. A přestože průmyslové továrny dávno zanikly, existují moderní dílny, které tento obor udržují při životě — mezi nejvýraznější se řadí polský výrobce Marek Parol.

1. Výběr a příprava hlíny

Základem každé hliněné dýmky je kvalitní, velmi jemná keramická hlína. Tradičně se používala tzv. white pipe clay, hlína s vysokou plasticitou a minimem nečistot. Dnešní řemeslníci často míchají vlastní směsi, aby dosáhli správné pevnosti, pružnosti a barvy po výpalu.

Hlína se nejprve prohněte a odvzdušní, aby v ní nebyly bubliny, které by při vypalování způsobily praskání. Poté se z ní vytvaruje předběžný váleček — základ pro budoucí troubel.

2. Vytváření průduchu: drát jako základní nástroj

Typickým znakem hliněných dýmek je dlouhý a velmi úzký průduch. Aby jej bylo možné vytvořit, používá se kovový drát, který se zasune do ještě měkké hlíny. Následně se kolem něj modeluje nebo lisuje tělo dýmky.

Tato technika se používá dodnes, protože umožňuje přesný, rovný a dokonale hladký průduch. Drát se ponechá uvnitř až do úplného vysušení.

3. Lisování a tvarování v sádrových nebo kovových formách

Ačkoli by šlo dýmku modelovat ručně, tradiční technika využívá dvoudílné formy. Do nich se vloží předpřipravená hlína s drátem, forma se zavře a tlakem se vytvoří finální tvar hlavičky i troubele.

Moderní výrobci, jako Marek Parol, používají často vlastní ručně vyráběné formy, které jsou výsledkem dlouhého vývoje. Díky tomu mají jejich dýmky charakteristický vzhled, specifické proporce a osobitý styl. Parol například vyrábí dýmky inspirované historickými tvary, ale doplňuje je současným estetickým pojetím.

4. Očištění, detailní úpravy a schnutí

Vytvarovaná dýmka se vyjme z formy a začíná fáze ručního dokončování:

• odstraňují se otřepy po formě,

• uhlazuje se povrch,

• zkontroluje se rovnost troubele,

• ručně se modelují jemné detaily hlavičky.

Následuje pomalejší sušení, obvykle několik dní. Teprve když je hlína naprosto suchá, je bezpečné pokračovat.

5. Vypalování v keramické peci

Vypalování je klíčová fáze, která dýmce dodá pevnost a konečný vzhled. Probíhá obvykle ve dvou krocích:

1. Biskvitový výpal – nižší teplota (800–900 °C), která zpevní základní strukturu.

2. Finální výpal – vyšší teplota (až kolem 1100 °C), podle typu hlíny.

Tradiční hliněné dýmky se většinou neglazují, aby nedocházelo k ovlivnění chutě tabáku. Povrch zůstává matný, jemně pórovitý, a postupně získává patinu.

Výrobce Marek Parol často využívá právě tento neglazovaný styl a dbá na to, aby po vypálení byla dýmka dokonale čistá – výsledkem je velmi neutrální, ničím nerušený chuťový projev tabáku.

6. Odstranění drátu a finální kontrola

Po vychladnutí se opatrně vysune drát tvořící průduch. Pokud je průduch perfektně rovný, hladký a průchodný, je dýmka připravena k závěrečné kontrole.

Následně se dýmka ještě jemně obrousí, případně se uvedou do pořádku detaily v oblasti náustku. Protože tradiční hliněné dýmky mají náustek také z hlíny, není potřeba montovat další díly. Pokud výrobce při výrobě používá klasické akrylové, nebo ebonitové náustky, osazuje většinou čep do korkové zátky vlepené do troubele. Zajistí tak měkké a unkční osazení náustku.

7. Moderní řemeslníci a význam M. Parol

Ačkoli výroba hliněných dýmek v průmyslovém měřítku téměř zanikla, v posledních letech opět roste zájem o ruční práci, historické techniky a „čisté“ kuřácké materiály.

Marek Parol, současný polský výrobce, patří mezi nejvýraznější pokračovatele tohoto řemesla. Jeho dýmky kombinují:

• tradiční postupy,

• ruční výrobu bez kompromisů,

• historické tvary (od jednoduchých až po renesanční a barokní motivy),

• moderní estetické cítění.

Parolovy dýmky jsou vyhledávány nejen sběrateli, ale i kuřáky, kteří chtějí zažít autentický zážitek podobný tomu, který měli kuřáci v 17.–18. století. Přitom využívá kvalitní evropskou hlínu, přesné formy a čistou techniku výpalu, takže jeho dýmky jsou pevnější a odolnější než mnoho historických originálů.

8. Proč jsou hliněné dýmky stále oblíbené?

• nepřidávají žádné aroma do chuti tabáku,

• rychle chladnou,

• jsou levné a přitom ručně vyráběné,

• mají historickou poetiku,

• snadno se udržují