Když kouř probublává přes vodu ….

V poslední době se kouření vodních dýmek stává téměř novou módní vlnou, která zasáhla celou Evropu.

Vodní dýmka byla v arabských zemích vždy symbolem pohostinnosti. Vždyť v pravé arabské kavárně může jednu vodní dýmku kouřit i několik kuřáků současně a přitom si dlouhé hodiny povídat. Chladný kouř z vodní dýmky si získal srdce celého islámského světa. V různých zemích se vodní dýmky mírně odlišují a to nejen názvem. V Libanonu a Iránu ji nazývají „narghile“ a v Egyptě či Tunisku „hookah“ nebo „shisha“.

Existuje několik teorií, kde vlastně vodní dýmka vznikla. Někteří odborníci se domnívají, že vodní dýmka vznikla v oblasti jižní Afriky, kde Hotentotové (Khoikhoin) používali předchůdkyni vodní dýmky, kterou nazývali „dakka“. Toto kuřácké náčiní používali na kouření bylin. Pravděpodobně má vodní dýmka svůj prazáklad v Indii, kde se kouřilo z tak zvaného „dhoom netra“. Tento kuřácký nástroj byl písemně popsán již v 1. století po Kristu. V kuřácké nádobě byly na sebe položeny dvě misky ve tvaru polokoulí, kdy spodní se naplnila rozžhaveným dřevěným uhlím a do vrchní, kovové misky se vložily sušené byliny. Do víka nádoby byla zapasována dlouhá, zakřivená troubel s náustkem. Během dalšího vývoje se prostor pro tabák umisťoval mimo nádobu. Tak se vyvinula „hookah“. Z prostoru pro tabák vedla troubel do kulovité nádoby, zčásti naplněné vodou a další, dlouhou troubel si kuřák přidržoval u úst. Z Indie se takto inovované vodní dýmky dostaly do Otomanské říše a odtud se šířily do dalších islámských zemí. Jiná teorie mluví o tom, že z jižní Afriky se vodní dýmka rozšířila do arabského světa díky arabským námezdním pracovníkům. První popisy vodních dýmek v Africe známe z holandských kolonií, především z jižní Afriky. Z jižní Afriky se vodní dýmka šířila do arabského světa a odtud se pak dostala do Persie, Indie a Číny. Pro tuto teorii svědčí i původ slova nargilleh, které v Indii znamenalo kokosový ořech. V Africe se totiž kulovitá nádoba na vodu vyráběla právě z kokosového ořechu. Také u historických vodních dýmek z Indie byla spodní nádoba vyrobena z kovu a měla většinou podobu kokosového ořechu. Kouření vodní dýmky je jednou z nejstarších lidských činností trvající přes dva tisíce let.

Tabák do vodních dýmek (tobamel, mu´essel) je relativně sladký. Na našem trhu najdeme nepřeberné množství tabáku, určené přímo pro vodní dýmky. Tabák je silně aromatizován například jablkem, kardamonem, skořicí, višněmi, vanilkou, kokosem, tropickým ovocem a dalšími možnými kombinacemi. V dřívějších dobách se tabák ochucoval především medem. Na tento fakt odkazuje i původ arabského slova „tobamel“, kdy „tob“ vzniklo odvozeninou od slova „tobacco“ a latinského slova „mel“, které znamená med. Tedy volně by se dalo toto slovo přeložit jako „medový tabák“. Při přípravě tabáku se používal med nebo melasa, které sloužily jako pojivo. Někdy se tabák doplnil ovocem a vonnými oleji. Muessel byl vynalezen do vodní dýmky „shisha“. Je složen z tabáku, melasy nebo medu a dalších esencí v poměru jeden díl tabáku ke dvěma dílům sladidel. Často je doplněn esencí různých druhů ovoce, bylin a koření, běžná jsou například jablka, jahody, máta, lékořice a další příchutě.

Dnes mají některé druhy tabáků do vodních dýmek větší podíl tabáku, například druh „Sindbad“. Jiné tabáky jsou sladší, například „Nakhla“. Někteří fandové vodních dýmek u nás si tabák různě vylepšují například slivovicí nebo medovinou.

 

Dnešní vodní dýmka se skládá z vázy, většinou ji tvoří sklo, někdy kov a v současnosti i plast. Ta tvoří základnu dýmky, čím větší váza a buclatější, tím lépe. Na ní navazuje kovové tělo, které se zdobí různými ornamenty. Často se používá mosaz. Tělo vodní dýmku dotváří záchytný talířek s korunkou. Z těla vázy vede ventil, který slouží jako pojistka při přetlaku. Z těla do vázy vede kouřová trubice, která by měla být při kouření ponořena do vody ve váze asi 5 cm hluboko. Na opačné straně od ventilu, je umístěna kovová troubel pro připevnění dlouhé hadice s náustkem. Hadice mohou být z různého materiálu, například papíru, kůže, gumy  a podobně. Vrchní korunky, do kterých se vkládá tabák mohou být z kovu, ale mohou být i keramické, porcelánové či kameninové. Luxusní dýmky mají korunky většinou postříbřené či pozlacené. U některých dýmek je možné horní část dýmky přikrýt porcelánovou nebo kovovou pokličkou. Ta se často používá při venkovním kouření. Ke kouření vodní dýmky potřebujeme také uhlíky, ideální je přírodní uhlí. Po dokouření bychom dýmku měli pravidelně čistit, proto budeme potřebovat další příslušenství. Menší vodní dýmky mají svůj cestovní, přenosný obal, kdy po dokouření dýmku rozložíte a můžete vzít s sebou na cesty.

Vodní dýmka má své přednosti, ale také nevýhody. Předností je skvělý chladný kouř. Čím má dýmka větší vázu, tím lépe. Vodní dýmka, ze které kouří větší množství kuřáků, přispívá k určité sounáležitosti a sociálnímu kontaktu. Část nikotinu a dehtu se přefiltruje přes vodu. Teplota spalování ve vodní dýmce je přibližně sto stupňů Celsia, oproti cigaretě, kde se teplota blíží k devíti stům stupňů. Čím je teplota vyšší, tím je dehet více karcinogenní. Pokud je voda v dýmce mírně kyselejší, například přidáním pár kapek citrónu, bude voda pohlcovat více nikotinu.

Nevýhodou je složitější příprava. Dýmka se musí před kouřením složit a i příprava vodní dýmky k zapálení tabáku vyžaduje o malinko více času, než například běžné nacpání dýmky. Při používaní zejména rychle zápalného uhlí se může uvolňovat více škodlivin, především v uzavřené místnosti. Proto se doporučuje kouřit pokud možno venku.

Na českém trhu najdeme velké množství různě velkých vodních dýmek buď v obchodech s orientálním zbožím nebo ve specializovaných tabákových obchodech. Také na internetu najdete několik e-obchodů, které mají kvalitní nabídku.

Luxusní a nejlepší narghile, složené z krystalu a ozdobené stříbrem, se vyrábějí v tureckém Urgupu.

Pro dýmkaře, kteří dávají přednost briarovým dýmkám, je vodní dýmka spíše raritou do sbírky, ale existují dnes i nadšenci, kteří na vodní dýmku nedají dopustit.

Vodní dýmky se v současnosti stávají módou v nejen v Evropě. Někteří výrobci dýmkového tabáku rozšířily svoji nabídku právě o tabák do vodních dýmek. Jmenujme například německou firmu Von Eicken či dánský Mac Baren. O oblíbenosti vodních dýmek svědčí i bohatá nabídka na pultech českých obchodů i možnost veřejně si zakouřit v orientálních kavárnách, restauracích či klasických čajovnách.

 

Text: Michaela Koláčková

Foto: Rostislav Čuřík