Dýmky s víčkem proti větru
Kuřáci dýmek rádi kouřili a kouří venku za jakéhokoli počasí. Pro tyto milovníky „outdoorového“ kouření se i dnes vyrábí dýmky s víčky či jinými krytkami, které zajistí, že nám vítr dýmku neuhasí. Dnes, kdy se pohybujeme při kouření ve zděných budovách má víčko na dýmce funkci pouze chránící před nepřízní počasí. Víčka na dýmkách však mají historický základ. Historicky vznikla víčka na dýmkách v průběhu sedmnáctého století. Při kouření hliněných dýmek se často stávalo, že kuřák si nevšiml vypadávajících uhlíků po zapálení dýmky a požár byl na světě. A protože nejčastějším materiálem v budovách bylo dřevo, oheň se šířil velmi rychle. Nastupující nové dýmky, především meršánové a porcelánové se již vyráběly pouze s víčky. Pak už například vašnostové mohli bez problémů do maštalí ke svým milovaným koním, aniž se museli strachovat, že založí při pokuřování své oblíbené porcelánky požár. Porcelánky a meršánky se zdobily víčky z různých materiálů. Většinou byly mosazné, železné, niklové, stříbrné nebo zlaté. Záleželo vždy na finanční situaci dotyčného majitele. Meršánky byly často opatřeny zdobnými víčky, na kterých byly vyobrazeny různé motivy, ať již zvířecí, květinové či geometrické. Oblíben byl i tvar mušle, klobouku nebo čepice. Výrobci tehdejších meršánových dýmek si právě na víčka umísťovali své značky, protože do řezby meršánové dýmky již nechtěli zasahovat. Právě dražší meršánová víčka byla na rozdíl od porcelánek nápadněji zdobená, u dražších dýmek se víčka nechávala postříbřit nebo pozlatit. Protože první briarové dýmky kopírovaly tvar porcelánek, nesměly chybět ani víčka na hlavičce těchto prvních briarek. S nástupem moderny a na počátku dvacátého století dostávají briarové dýmky nové a odlehčené tvary. Dýmky s klasickým víčkem vypadaly více méně starodávně, a to se příliš nehodilo k nové a modernější době. Nabídnout kuřákovi dýmky moderní tvar a přitom moci kouřit dýmku i za větru, byl úkol, nad kterým bádalo mnoho tehdejších výrobců dýmek. Ale až Alfred Dunhill dostal nápad, jak by taková dýmka měla vypadat. Roku 1904 přišel k Alfredu Dunhillovi zákazník, který si stěžoval na to, že není schopný udržet zapálenou dýmku, zatímco se projíždí ve svém automobilu s otevřenou střechou. Alfred Dunhill chtěl každému svému zákazníkovi vyhovět, a tak vznikla řada dýmek tak zvaných „Windshield Pipes“. Byla to série několika dýmek různých tvarů. Dýmky měly zvýšenou tu část hlavičky, která je na protilehlé straně od náustku. Dunhill si svůj nápad nechal patentovat. Reklamní plakát k těmto dýmkám říkal, že jsou určeny „pro radost „outdoorovým“ kuřákům“, a tudíž pro „sportovce, cyklisty, jachtaře, automobilisty a hráče billiardu“. Tyto Dunhillovi dýmky proti větru měly velký úspěch. Řada zákazníků si totiž při koupi automobilu přikoupila i prestižní dýmku Windshield. Pan Dunhill začal být natolik úspěšný, že si mohl dovolit otevřít nyní již legendární obchod v Londýnské čtvrti St. James na ulici Duke street číslo 30.
Kuřáci dýmek rádi kouřili a kouří venku za jakéhokoli počasí. Pro tyto milovníky „outdoorového“ kouření se i dnes vyrábí dýmky s víčky či jinými krytkami, které zajistí, že nám vítr dýmku neuhasí. Dnes, kdy se pohybujeme při kouření ve zděných budovách má víčko na dýmce funkci pouze chránící před nepřízní počasí. Víčka na dýmkách však mají historický základ. Historicky vznikla víčka na dýmkách v průběhu sedmnáctého století. Při kouření hliněných dýmek se často stávalo, že kuřák si nevšiml vypadávajících uhlíků po zapálení dýmky a požár byl na světě. A protože nejčastějším materiálem v budovách bylo dřevo, oheň se šířil velmi rychle. Nastupující nové dýmky, především meršánové a porcelánové se již vyráběly pouze s víčky. Pak už například vašnostové mohli bez problémů do maštalí ke svým milovaným koním, aniž se museli strachovat, že založí při pokuřování své oblíbené porcelánky požár. Porcelánky a meršánky se zdobily víčky z různých materiálů. Většinou byly mosazné, železné, niklové, stříbrné nebo zlaté. Záleželo vždy na finanční situaci dotyčného majitele. Meršánky byly často opatřeny zdobnými víčky, na kterých byly vyobrazeny různé motivy, ať již zvířecí, květinové či geometrické. Oblíben byl i tvar mušle, klobouku nebo čepice. Výrobci tehdejších meršánových dýmek si právě na víčka umísťovali své značky, protože do řezby meršánové dýmky již nechtěli zasahovat. Právě dražší meršánová víčka byla na rozdíl od porcelánek nápadněji zdobená, u dražších dýmek se víčka nechávala postříbřit nebo pozlatit. Protože první briarové dýmky kopírovaly tvar porcelánek, nesměly chybět ani víčka na hlavičce těchto prvních briarek. S nástupem moderny a na počátku dvacátého století dostávají briarové dýmky nové a odlehčené tvary. Dýmky s klasickým víčkem vypadaly více méně starodávně, a to se příliš nehodilo k nové a modernější době. Nabídnout kuřákovi dýmky moderní tvar a přitom moci kouřit dýmku i za větru, byl úkol, nad kterým bádalo mnoho tehdejších výrobců dýmek. Ale až Alfred Dunhill dostal nápad, jak by taková dýmka měla vypadat. Roku 1904 přišel k Alfredu Dunhillovi zákazník, který si stěžoval na to, že není schopný udržet zapálenou dýmku, zatímco se projíždí ve svém automobilu s otevřenou střechou. Alfred Dunhill chtěl každému svému zákazníkovi vyhovět, a tak vznikla řada dýmek tak zvaných „Windshield Pipes“. Byla to série několika dýmek různých tvarů. Dýmky měly zvýšenou tu část hlavičky, která je na protilehlé straně od náustku. Dunhill si svůj nápad nechal patentovat. Reklamní plakát k těmto dýmkám říkal, že jsou určeny „pro radost „outdoorovým“ kuřákům“, a tudíž pro „sportovce, cyklisty, jachtaře, automobilisty a hráče billiardu“. Tyto Dunhillovi dýmky proti větru měly velký úspěch. Řada zákazníků si totiž při koupi automobilu přikoupila i prestižní dýmku Windshield. Pan Dunhill začal být natolik úspěšný, že si mohl dovolit otevřít nyní již legendární obchod v Londýnské čtvrti St. James na ulici Duke street číslo 30.
V současné nabídce firmy Dunhill je vždy nějaká dýmka s víčkem. Velice oblíbené byly tyto dýmky v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. V oddílu speciálních edic například firma Dunhill v sedmdesátých letech vyrobila tři dýmky, které měly proti větrovou čepici zhotovenou ze čtrnácti karátového zlata. Tyto „pokrývky“ měly tvar čepice na hon „Deerstalker“, tvar komínu a čepice na golf. Také se tak jmenovaly, „Deerstalker, Chimney a Golf Cap“. Lze říci, že tradice dýmek s víčky je u Dunhillů stále živá. Každoročně připravují nějakou specialitu. Většinou se jedná o pár kusů dýmek a také jejich cena se pohybuje něco přes sto tisíc korun. Jako například v případě dýmky Dunhill Amber Root XL Billiard se stríbrným víčkem. Víčko je vyrobeno ve tvaru stříbrného dolaru „Walking Liberty“. Tato dýmka byla vyrobena zejména pro americký trh.
U Petersonů jsou dýmky s víčkem ve stálé nabídce. Jedná se o exkluzivní řadu Peterson Silver Cap. Hlavička každé dýmky je zdobena masivním stříbrným kováním, které je doplněno stříbrným víčkem. Je samozřejmostí, že každou dýmku zdobí stříbrný kroužek. Stříbrné kování na dýmce je dílem zkušeného irského zlatníka, které se musí na jednotlivou dýmku vyrobit individuálně. Dýmky z této řady můžete mít s klasickým Petersonovským náustkem nebo typu „fishtail“. Tvary, které se vyrábí s víčky si můžete objednat v následujících modelech: 106, 150,6, 264, 03, 69, XL90, 150, 106 a XL81. Protože takováto dýmka vyžaduje vyšší podíl ruční práce a poměr užitého stříbra je vyšší než při výrobě jiné řady , patří tyto dýmky u Petersonů do vyšší cenové kategorie.
U Petersonů jsou dýmky s víčkem ve stálé nabídce. Jedná se o exkluzivní řadu Peterson Silver Cap. Hlavička každé dýmky je zdobena masivním stříbrným kováním, které je doplněno stříbrným víčkem. Je samozřejmostí, že každou dýmku zdobí stříbrný kroužek. Stříbrné kování na dýmce je dílem zkušeného irského zlatníka, které se musí na jednotlivou dýmku vyrobit individuálně. Dýmky z této řady můžete mít s klasickým Petersonovským náustkem nebo typu „fishtail“. Tvary, které se vyrábí s víčky si můžete objednat v následujících modelech: 106, 150,6, 264, 03, 69, XL90, 150, 106 a XL81. Protože takováto dýmka vyžaduje vyšší podíl ruční práce a poměr užitého stříbra je vyšší než při výrobě jiné řady , patří tyto dýmky u Petersonů do vyšší cenové kategorie.
Na pultech specializovaných obchodů najdeme také dýmky s víčky od firmy německé firmy Design Berlin. Jedná se o sérii Santis Lip 4 dýmek, většinou typu bent a billiard, tmavě hnědé, v hladkém provedení.
Italská firmy Brebbia používá se svým dýmkám uviverzální stříbrné víčko, spíše jakousi stříbrnou kulatou zátku, která má na povrchu vytepanou růžici světových stran.
Jaký je vlastně vliv víčka na kuřácké vlastnosti dýmky? Při kouření briarové dýmky, která je opatřena víčkem se mírně mění chuť tabáku. Nutno podotknout, že ne k horšímu. Hořící tabák je v hlavičce dýmky uzavřen. Dým z tabáku pak kondenzuje na víčku a zkapalněn se dostává zpět do dýmky. Proto se v dýmce při kouření tvoří více tak zvané „močky“. Dýmku po takovém kouření musíme lépe vyčistit včetně víčka. Vnitřní část víčka může být hlavně u starších exemplářů pokryta tmavým povlakem. Určitě však dýmka s víčkem, se kterou můžete hrát golf nebo jachtařit stojí za vyzkoušení.
Text: Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík