Nákupní taška

Nákupní taška:

0 položek za 0

Přihlášení:

RegistraceZapomenuté heslo

Platební karty

Materiály používané na výrobu náustků

Na výrobu náustků se používá celá řada různých druhů materiálů. V tomto článku vám proto nebudeme uvádět žádný dlouhý seznam všech těchto materiálů. Pokryjeme jen takové, které jsou nejčastěji používané pro moderní výrobu dýmek. Kdo jiný může o materiálech používaných k výrobě náustků pro dýmky říci víc, než výrobce dýmek, který s nimi pracuje denně. Autorem tohoto článku je známý výrobce dýmek z Ameriky Paul Hubartt - Larrysson Pipes


VULKANIT / EBONIT

Vulkanit, též známý jako ebonit, je směsí gumy a síry. Kromě názvu nemají tyto dva materiály žádné větší rozdíly ve svém složení. Při výběru názvu vlastně záleží z velké části jen na tom, z jaké země pocházíte. Většina kuřáků v Anglii říká, že má dýmku s vulkanitovým náustkem, zatímco ve zbytku světa – minimálně v Evropě a ve Spojených státech – vám lidé budou říkat, že mají dýmku s ručně dělaným náustkem z ebonitu. Mírné rozdíly se ale dají najít i v procesu výroby. Vulkanit je synonymem pro tovární výrobu dýmkových náustků, má vysoký obsah síry a díky vystavení slunečnímu záření se jeho barva mění na žlutozelenou. Ručně dělané náustky jsou pak vyřezávány z vysoce kvalitního ebonitu a mají nižší obsah síry. Díky tomu u těchto náustků trvá oxidace delší dobu. Náustky vyráběné z ebonitu však budou stále ztrácet svou barvu při vystavení slunečnímu záření. Jejich pravidelná údržba je tedy klíčem k tomu, aby stále vypadaly jako nové. Nejkvalitnější ebonitové náustky na dýmky se podle všeho vyrábí v Německu. Vulkanit neboli ebonit se považuje za materiál, který je v porovnání s jinými materiály měkký a příjemný v ústech. Právě proto získal tak velkou popularitu. S ebonitem se také velmi dobře pracuje, to kvůli jeho vynikajícím vlastnostem. Dobře se z něj vyřezává a hezky se leští.

Výroba dýmky


CUMBERLAND / BRINDLE

Tento materiál je v podstatě velmi podobný ebonitu. Má totiž téměř stejné vlastnosti jako černý ebonit. Cumberland je jen jiný název pro brindle. Stejně jako v předchozím případě i zde záleží při výběru názvu především na tom, odkud pocházíte. Při výrobě se zde míchají červené a hnědé pigmenty, aby se ve výsledku dosáhlo pruhovaného, jakoby zrnitého vzhledu. Existuje i zelenočerný vzor. Párkrát jsem už viděl dýmky Rad Davis a Larry Roush, které měly zelenočernou barvu. Efekt byl opravdu výrazný.

Výroba dýmky


AKRYL

Na světě existuje celá řada obchodních názvů pro tento materiál, akryl je ale v dýmkovém průmyslu tím nejpoužívanějším. Akryl je termoplast, což znamená, že když jej zahřejete, změní se na tekutinu, zatímco při vychladnutí ztuhne. Je to tvrdý, křehký materiál, který ale po vyleštění dostává nádherný vzhled a vůbec nepodléhá oxidaci. Nevýhodou je, že v ústech je trochu nepříjemný, protože pro zuby je až příliš tvrdý. Další nevýhodou pak je, že se na jeho povrchu časem objevují malé škrábance. Akrylový čep se také špatně nasazuje do troubele. Této komplikaci se ale dá předejít použitím teflonového čepu, který se umístí na konec náustku. Teflon, jinak také delrin, je totiž hezky kluzký a v troubeli se tak nikdy nezasekne. Pro tovární výrobu náustků je možné použít celou řadu nejrůznějších barevných odstínů akrylu. Existuje také několik málo výrobců (na mysl mi přicházejí třeba Jim Cooke a Trevor Talbert), kteří si odlévají svůj vlastní akryl s úžasnými barevnými variacemi. Akryl je hodně temperamentním materiálem. Když se z něj něco vyrábí, musí se používat ostré nástroje a výrobě se musí věnovat velká péče. Pokud by se nepracovalo opatrně, mohlo by se lehce stát, že se akryl roztříští na spoustu malých kousků.

Výroba dýmky


BAKELIT

Bakelit je plastický polymer vyráběný z fenolu, formaldehydu a dřevité moučky. Tento materiál byl hodně oblíbený především v době, kdy se z něj začaly vyrábět rádia a televize. Dnes je využívaný především v elektrickém průmyslu, má totiž výborné izolační vlastnosti. A pokud má výrobce dýmek možnost dostat se k surovému kusu bakelitu, poslouží i jako skvělý materiál pro výrobu náustků. Bakelitové náustky jsou sice tvrdší než ebonitové, ale na druhou jsou měkčí než akrylové. Zatím jsem viděl pouze dvě barvy – žlutou a bílou. S bílou jsem se setkal u dýmek Roush, žlutou jsem viděl nedávno na ebay.


PLAST

Plast je velmi oblíbeným materiálem pro výrobu levných dýmek. Většinou se s nimi setkáme u dýmek cob a u dýmek low-end vyráběných z kořene vřesovce. Výroba plastu není finančně vůbec náročná, plast je proto klíčovým materiálem pro výrobu dýmek, které ve výsledku stojí jen pár korun. Plast je hezky měkký, ale na druhou stranu vydrží i pevné sevření zubů. Většina náustků, které jsem kdy viděl, měla sotva nějaký lesk a hrubé okraje. Náustky se v tomto případě zřejmě jen vyjmou z formy, trochu se ořežou a …je hotovo!


ROH a JANTAR

Roh pochází, jak už asi jistě sami tušíte, ze zvířete. Roh může být sice krásný materiál na výrobu dýmkového náustku, ale mezi kuřáky dýmek není zrovna příliš populární. Hodně těžko se s ním totiž pracuje, špatně se vyřezává, pískuje a obzvláště nesnadné je tento materiál ohýbat. Já osobně nemůžu vystát jeho pach. Roh je také extrémně pevný, tenoučká část náustku ale může být naopak hodně křehká.
Jantar je fosilizovanou formou stromové pryskyřice. Je to krásný materiál, opět ale není moc oblíbený, protože je jednak extrémně křehký, a jednak hodně drahý. Stačí jediný špatný tah během údržby nebo neopatrné skousnutí a vše je ztraceno. Jediným praktickým využitím jantaru by v dnešní době mohlo například být nahrazování původního náustku u antických dýmek.


ABSYLUX neboli ABS

Absylux je dalším příkladem termoplastu, má podobné vlastnosti jako akryl, ale je měkčí. Tento materiál se běžně pro výrobu dýmek nepoužívá. Rozhodl jsem se jej ale zmínit, protože se zdá, že se s ním dělá mnoho různých experimentů. Slyšel jsem dokonce, že absylux je kluzký jako teflon, ale pracuje se s ním stejně dobře jako s ebonitem. Hlavní nevýhodou je, že se nedá vyleštit do krásně černého třpytu. Rozhodl jsem se ale dát tomuto materiálu šanci, abych viděl, jaký vlastně je.


OBLÍBENÁ VOLBA

Nejoblíbenější volbou pro dýmkové náustky je ebonit a akryl. Výrobce dýmek se téměř vždy dokáže poměrně rychle rozhodnout, jaký materiál bude pro jeho dýmku ten nejlepší. Výběr se zakládá na běžné zkušenosti výrobců dýmek, někdy se ale může jednat i o vyloženě osobní preference. Také jsem si všiml, že volbu materiálu ovlivňuje i to, kde daný výrobce žije. U anglických dýmek a dánských dýmek proto nejčastěji nalézáme ebonit. Akryl se zase nachází u většiny dýmek z Itálie. Severoameričtí řezbáři pak často tíhnout opět k ebonitu. Jen pár Američanů, včetně mě, pak používá ke své výrobě akryl. Jaký materiál je tedy nejlepší? Inu, žádný není lepší nebo horší. Každý z nich má své výhody i nevýhody, které jsou patrné jak během výroby, tak během kouření.
A proč jsem si já osobně vybral pro výrobu svých dýmek zrovna akryl? Jako kuřák dýmek a jejich sběratel mám rád takové dýmky, které jsou dokonale čisté a bez poskvrnky. Náustky z akrylu nikdy nezoxidují, přitom jim nemusím věnovat tolik času a péče jako by to bylo nutné u ebonitových náustků. Jako výrobce dýmek mám zase rád výběr barev a rád pracuji s vlastnostmi materiálu. No a je tu ještě jedna věc…jsem alergický na síru. Kdyby tu nebyl tento důvod, asi bych nepoužíval jen akryl, ale i Cumberland.
Ministerstvo zdravotnictví varuje:
kouření způsobuje rakovinu

	
	
	
	
	

Dle platných zákonů je zakázán prodej tabákových výrobků a kuřáckých potřeb osobám mladším 18 let.
Prohlašuji, že jsem starší 18 let a jsem si vědom(a), že tyto stránky obsahují informace o tabákových výrobcích a kuřáckých potřebách.

Souhlasím